Poslední dopis Milady Horákové

JUDr. Miladu Horákovou († 27. 6.1950) nechal popravit zločinný komunistický režim ve vykonstruovaném monstrprocesu. Podle obžaloby se Horáková dopustila spiknutí a velezrady, což bylo smyšlené obvinění. Mnoho světových osobností (Albert Einstein, Winston Churchill, kardinál Bernard Griffin, matematik Bertrand Russell…) naléhalo na tehdejšího komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, aby udělil doktorce Horákové milost, prosby nevyslyšel a trest smrti potvrdil 24. června 1950 svým podpisem.

Poslední dopis dr. Milady Horákové

Praha – Pankrác věznice
27. června 1950, 2:30 hod.

Moji nejmilejší,
ještě několik slov. Měla jsem z našeho setkání nesmírnou úlevu. Jen Věruška mi velmi leží na srdci a to budoucí, co vymění svůj život za život můj. – Je to zvláštní shoda okolností; když se měla narodit Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu životů zase já. Milovaná, předrahá sestřičko moje, budeš maminkou, někdo, kdo uvidí nový svět, se hlásí o své právo. Musíš pro něho a jen pro něho teď žít. Nedej mu do vínku srdce a nervy zatížené smutkem a jeho dekadencí. Přiveď na svět celého, zdravého a krásného člověka s pevnými nervy. Ať to bude děvče, nebo hoch, musí to být bojarský junák! Prosím Tě, Věruško, na kolenou, chraň ho, kvůli mně a pro lepší příští. Modlím se v těchto posledních chvílích za Tebe a šťastnou Tvou těžkou hodinku matky. Budeš mít teď dvě děti. Vás ostatní prosím: teď všechno pro ten nový život: Pepíčku, tolik na Tebe spoléhám. Jano, jsi statečné děvče – mám z Tebe radost – jen uplatni svoji statečnost za to, co buduje, a ne za to, co boří. – Jsem úplně klidná a připravená. Byl u mne pan farář, a i když nemohl přijít dr. Kučera, bylo mi to velikou posilou – prosila jsem jej, aby také a hlavně Vám věnoval teď svou pomoc. Opřete se o vše, co Vás chce a může podržet. Žijte, žijte! Jste taková krásná trojice. Dědeček přijde časem také o svou bolest – buďte s ním! Maminka Horáková se opře o svou víru. Má děvčátka ze Sadské, Věrka, Anička, Boženka, budou také s Vámi. Co Vás je, já jsem sama a musím si také pomoci. – Nikdy jsem nepochybovala o Vaší síle, ale překvapili jste mne. Bude to ještě bolet chvíli, ale pak už stále méně a méně. Jděte na louky a do lesů, tam ve vůni květů najdete kousek mne, jděte do polí, dívejte se na krásné a všude budeme spolu. Dívejte se na lidi kolem a v každém se něčím obrazím. Nejsem bezradná a zoufalá – nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. – Vyžádejte si dopis, který jsem Vám napsala, a v něm je celý můj odkaz. Je jen pro Vás, alespoň něco v životě, co patří pouze Vám a těm, které mám tolik ráda. Všechno se mi v posledních chvílích zdá jako neskutečné, a přeci počítám už jen minuty. Není to tak zlé – jen o Vás teď jde, ne už o mne. Buďte silní! Mám Vás tolik ráda a taková láska se přece nemůže ztratit, rozplynout. Nic se na světě neztrácí, všechno nějak vrůstá dál a ožívá znovu. – Jděte vždy jen s tím, co je blízko životu. Držte se jeden s druhým a opírejte se navzájem! Znovu opakuji: ten nový, blížící se život mne ohromně vyrovnal. – Mám už dohráno opona se spouští, ale už se zase nový kus začíná. Ať je v něm však jen slavný a vítězný hrdina – žádná už tragédie! Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží – tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte – neteskněte moc – je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho – bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat – chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem – vrátím se ve Vašem synovi nebo dceři. Už se zase vidím nově na světě. Bůh Vás posilni a teď abyste dobře to dítě postavili do světa. Janičko, miláčku, dceruško. Věro, sestřičko má, Pepíčku, táto můj, babinko, holčičky Věro, Aničko, Božko a Ty můj zatoulaný, drahý, jediný, krásný muži. Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk. – Ptáci už se probouzejí – začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! Jsem jen a jen Vaše

Milada

Milada Horáková byla statečná žena s krutým osudem. Obdivuji jí, jak dokázala být v tak těžké chvili tak silná. Nesrazil jí na kolena nacistický režim, poté ani ten komunistický. Čest její památce!

Komunistický režim trýznil a zabíjel
Podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu bylo v průběhu komunistického režimu v Československu (1948 – 1989) popraveno pro politické trestné činy 248 lidí (247 mužů a jedna žena – Milada Horáková), asi 4 500 osob zemřelo ve vězení a nejméně 282 při pokusu uprchnout přes státní hranice. Do vězení bylo z politických důvodů odsouzeno přes 205 000 lidí, do táborů nucených prací bylo bez soudu zařazeno asi 20 000 lidí a do Pomocných technických praporů z politických důvodů asi 22 000 osob. Do zahraničí uprchlo v letech 1948 – 1987 170 938 občanů. Úřad zdůrazňuje, že čísla nejsou konečná, hodně materiálů se dosud nepodařilo zpracovat nebo prostě zmizelo, navíc statistiky nezahrnují některé nezákonné internace, utajené vraždy a lidi zemřelé na následky věznění po propuštění.

Současní komunisté a Milada Horáková
Současní komunisté jsou zrůdy, které znevažují osobu Horákové. Poslankyně za KSČM Marta Semelová v televizním pořadu Hyde Park dokonce řekla, že dost pochybuje o tom, že doznání Milady Horákové bylo vynucené! Video máme zde.

Komunisté na internetu:

1/
„Horáková byla Kolaborantka s nacisty a lesba. Tohle je ta národní hrdinka fašistů a kapitalistů? Kolaboranti nemaj v normální společnosti co dělat.“

2/
„Tušil někdo z vás, že Milada Horáková byla prostitutka a že vraždila malé děti?“

3/
„Dr. Horáková kolaborovala s britskou tajnou službou. To je obecně známá věc. O čemu už se ale dneska (kdovíproč) nemluví je to, že byla několikrát vyzývána, aby v činnosti ustala, byla ji dokonce nabízena možnost vycestovat.“

Komunisti beztrestně překrucují historii, lžou!

Slabinou demokracie je, že potenciální tyrané a zločinci mají možnost projevovat své názory, šířit lži a přitom se ohánět demokracií. To jsou přesně komunisté. Ukázkovým příkladem je soudružka Jana: „Paní Semelovou nechte na pokoji, pokrytci. Ta nic neukradla, jenom říká co si myslí. Nebo snad, mluviti nedovoleno?“